Verčiny první dojmy z Taiwanu

Verčiny první dojmy z Taiwanu

Zima, 2014. Letiště Gimpo, Jižní Korea

Midori přešlapuje v letištní hale, potěžkává batoh a nervózni hledí směrem na velké hodiny. –„Já se bojím. Co když to na Taiwanu bude hrozné.“ -„Nebude. Bude to tam super, jsem si tím jistá.“ –„Když já nevím.“ –„ Uvidíš, bude se ti tam tak líbit, že nebudeš chtít zpět.“

Měla jsem pravdu. Ach, jak jsem měla pravdu.

Taiwan-1-4

Midori se vrátil s dvojnásobným úsměvem na tváři, tisíci fotkami a asi 4 tucty nových Taiwanských kamarádů na facebooku, ze kterých se stala jeho věrná fan base. A Taiwan se od té doby stal nejčastějším tématem konverzace mezi námi – a jeho jediným obsahem bylo, že na Taiwanu je vše zkrátka lepší, než kdekoliv jinde.

Já : -„Jdu koupit lístky na bus. Počkej chvíli.“

Midori -„Kámo, na Taiwanu by ten lístek za mě koupilo 5 Taiwanců a ještě mi k tomu koupili čokoládu. Jako tehdy tamta rodina, říkal jsem ti to, ne? Koupili mi tehdy sami od sebe zmrzlinu.“

Taiwan-1

A takto to pokračovalo.

-„Na Taiwanu by stačilo, abych napsal status na FB „Jsem na Taiwanu“ a 30 Taiwanců mi to lajkuje a polovina z toho mi zadarmo nabídne ubytování. Jsou hrozně pohostinní.“

-„Taiwanské jídlo? Nejlepší, prostě….zaplatíš 40kč a najíš se jako král.“

vegetarián Taiwan
vegetariánské jídlo na Taiwanu

–„Chci jet na Taiwan. Teď hned chci být na Taiwanu. Jdu si googlit jeho obrázky na netu.“

–„Taiwanské počasí je pecka. Nejkrásnější. Pořád teplo.  A ty hory!!!!!“

–„Tsk. Čaj za 60kč. Na Taiwanu máš litr čaje, NEJLEPŠÍHO ČAJE NA SVĚTĚ. A stojí 20kč.“

-„Už jsem si říkal, že na Taiwanu je ovoce úúúúplně nejlepší? A taky hrozně levné.“

„Ano, Midori! Chápu, že je vše na Taiwanu nejlepší! Ale tady není Taiwan ale Tesco!!!! Tak ty pitomé banány za těch 100kč prostě do toho košíku šoupni, protože je potřebujeme!!!!

Toto vychvalování mělo samozřejmě opačný efekt. Začala jsem být na Taiwan alergická a zároveň věděla, že má návštěva této dokonalé země je v mém případě naprosto nevyhnutelná. Buď mu propadnu stejně jako on, nebo budu mít plné právo říct, ať už konečně drží hubu.

2017, 26 Listopad. Letiště Taoyuan.

Přiletěli jsme do zamračeného a dusného počasí. Celí hladoví po probděné noci na lětišti jsme vzali malý mart útokem. Když jsem otvírala malý karton se slavným burákovým, rýžovým mlékem, Modori ani nedýchal. Napěl nejen o tomto pití tolik chvály, že byl celý natěšený, na mou první reakci

Taiwan-1-6

Mléko bylo ….nedobré. Sladká polévka s mými nejoblíbenějšími adzuki fazolemi byla vodnatá a bez chuti. Řidič autobusu, který nám bral kufry, se mračil, a kdybych ho neupozornila, ani by nám naše zavazadla neoznačil.  Slečna v motelu nereagovala na naše rozesmáté tváře ani konverzační vtipy a holič, ke kterému Midori hned druhý den zašel, vypadal, že ani emoce nemá. Několikrát nás už málem něco přejelo, nebo nás málem někdo sejmul chlustancem. Odpadkové koše jsou v Taipei dva (ani jeden z toho v našem hostelu). Plakáty na budovách nás upozorňovali na kapsáře –po Koreji a Japonsku jsem úplně zapomněla, že existují.

Jaký je tedy můj dojem z Taiwanu?

Že je to sakra úžasná, nádherná země! Tropický klenot Východní Asie – překrásná, opojná a exotická droga, která voní po koření, černém a zeleném čaji a ukolébá vás svou prazvláštní krásnou.

Dojmy z Taiwanu

Co mne tak učarovalo? Je to ta nesourodost budov a celkové architektury, zeleň všude okolo, vegetariánské jídlo, podivně vysmátí lidi nebo jen ta opojná atmosféra jižní asijské země, kterou si nelze nezamilovat? Vím jen to, že se každou chvíli zastavuji, okouzlená fotím budovy, které poukazují na koloniální architekturu předválečné doby anebo podléhají bujné taiwanské zeleni. Naprosto unesená si nakládám tunu vegetariánských dobrot z všude přítomných buddhistickým bufetů a spokojeně uznávám, že Taiwanci jako jediní pochopili, že také-out pití by mělo mít ideální velikost nejméně půl litru.

Taiwan-1-3

Připadám si jako v mírně tropickém, asijském ráji, který dýchá atmosférou staré Asie, kterou jsem podvědomě tak milovala v malých záblescích Koreje. A Taiwan mi jí dopřává denně v hutných dávkách, vystavuje svou podivnou, barevnou nesourodost pyšně na obdiv a já nemohu, než jí obdivovat.

Je to perfektní země? Taková neexistuje.

Chtěla bych tady žít na delší dobu? Klidně. A je mi jasné, že po pár letech by mi začal lézt stejně na nervy – jako Jižní Korea, nebo jakákoliv země, ve které musíte jednat s úřady a stát se státu prospěšným prvkem, který odvádí daně a kouká na ní jinýma očima, než těmi bílého turisty s foťákem a batohem.

Taiwan-1-7

Ale teď tu „jen“ cestujeme – s batohem a foťákem. Obdivujeme jí a užíváme si její pohostinnosti.  Těším se na dnešek. Těším se na všechny další dny, které tu strávím. Je to droga, na které hodlám ujíždět na plno po celou tu dobu, kdy tady budu a jejíž účinek bude přetrvávat i dlouho po mém návratu.

Přesně jako u Midoriho.

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: