Korejská Hawaii – ostrov Jeju

Korejská Hawaii – ostrov Jeju

Ostrov Jeju se liší od zbytku Koreje. Teplejší podnebí, palmy. Spousta věcí, které ve zbytku Koreje nenajdete. Sochy kamenných skřítků Hareubang, zídky z lávových kamenů či ženské potápěčky-lovkyně haenyeo. Zaslouží si ale tenhle ostrov přezdívky jako „korejská Hawaii“ či „Země Bohů“?

Když jsem se rozhodoval, co dál dělat. Jeju byla jasná volba!

Můj závěrečný semestr v Koreji se chýlil ke konci a já čím dál tím častěji slýchal otázku: „Co máš v plánu po tom?“ Mnozí si mysleli, že teda už snad konečně pojedu domů stejně jako asi většina exchange studentů.  A já? Měl jsem v hlavě pár alternativních verzí svéblízké budoucnosti. Jednou z nich bylo zaletět na nějakou dobu na ostrov Jeju [čti Džedžu], kde jsem pomáhal před rokem a půl v zimě v jednom guest housu. Jeho majitel neuměl snad jediné slovo anglicky, přesto si mě z neznámých důvodů oblíbil a občas mi psal pod fotky komenty, ať je zase přijedu navštívit. Letenku jsem si ale klasicky koupil až den před odletem. Proč to dělám? Protože, nikdy nevíte, co se na poslední chvíli vyvrbí, a že těch velkých převratných věcí za poslední rok vyskočila spousta. O tom ale až časem.

klubovna
Když mě vykopli s kolejí, spal jsem v klubovně, akorát společně s rojem komárů 🙁

Jeju je nejjižnější a také největší korejský ostrov. Původně to byla sopka a majestátní hora Hallasan, kterou uvidíte prakticky odkudkoliv, na to nedá zapomenout. Shodou okolností je to se svými 1 950 metry i nejvyšší hora Jižní Koreje a kolem dokola jsou rozeseté malé kopečky, před dávnými časy menší vulkány. Pro místní je to samozřejmě oblíbená dovolenková destinace a s oblibou ostrov přirovnávají k Hawaii. A tahle „Země Bohů“, jak se Jeju také přezdívá, je mimořádně populární i mezi zahraničními turisty, především Číňany, a ročně jich sem přímo z ciziny přiletí na 11 milionů, což je víc než na Bali. Nepočítají se navíc vnitrostátní lety přímo z Koreje, odkud na místním letišti přistávají letadla co 5 minut. A dostat se sem dá mimo sezónu za méně než čtyři stovky.

jeju airport

Abych byl upřímný. Na první pokus mě to tady nenadchlo. Korejská Hawaii, pffff, to určitě. Navíc je ostrov zařazen mezi Nových 7 divů přírody (společně třeba s Amazonií). Asi politické zásluhy, říkal jsem si. Ne, že by to tu nebylo pěkné, jen jsem asi čekal mnohem víc. A tak jsem teď přiletěl zcela bez očekávání. Koneckonců mě to s letenkami celé asi vyjde levněji, než přežívat na vlastní pěst v Seoulu.

Jaké byly první dojmy?

Slaná vůně moře ve vzduchu. Palmy.

jeju sea boat

Jelikož jsem ještě neměl hotový finální projekt do jednoho předmětu. Rozhodl jsem se ubytovat u jednoho z nejbližších hotelů u letiště, který se navíc mohl pochlubit nádherným výhledem na moře. Rozhodl jsem se, že k němu dojdu pěšky. Škoda, že nešla přejít letištní ranvej, protože bych tam byl asi za čtvrt hodinky, obcházet to mi zabralo 2 hodiny, ale ten zážitek, když vám 30 m nad hlavou proletí letadlo. Hukot!!!

guest house jeju
Ann Brunch healing house. 260 Kč/noc včetně snídaně
jeju village sunset
vesnička, ve které byl můj hostel

Problém s ubytováním byl, že okolí bylo krásné, a tak jsem si řekl, že se projdu a budu pracovat až po večeři. Poseděl jsem u moře, prohlédl si přístav a vyšplhal se na nedaleký kopec, odkud byl vskutku nádherný výhled jak na ostrov tak na moře. A tak jsem tam čekal až do západu slunce a pozoroval ostatní návštěvníky. Fotonadšence se stativy, mladé korejské zamilované párečky, zadýchané obtloustlé děti, které po schodech statečně vyšlapaly až na vrchol a byl to pro ně výkon hodný zdolání osmitisícovky. Přesto si místo uchovalo poklidnou atmosféru. Jednou tam taky půjdu na rande 🙂

romantic jeju

jeju romantic couple

ostrov Jeju

 

Jeju je v létě rozhodně mnohem hezčí než v zimě, s přemírou zeleně, jaká v Seoulu nemá obdoby. Být Korejec, taky sem asi létám na víkendy.

 

Mladí na cestách

Nejsem zrovna ten typ, co přijde do hostelu a pokecá tam úplně se všemi. Tentokrát se mi to ale povedlo. Taiwanka, co skončila semestr na sousední univerzitě v Seoulu a sem si přijela zahrát frisbee (ne zaházet talířem, už je z toho regulérní hra s brankami a góly, a tak). Skupinka Holanďanů ze stejné univerzity, kteří zahlédli můj ručník Sogang, který jsem hrdě vyvěsil na palandu a Vietnamec, co studuje v Japonsku. To je tak, když si člověk sedne doprostřed pokoje s tím, že musí psát něco do školy. Druhý den jsem se ještě seznámil s dvěma freelancery z Holandska, co cestují po světě a při tom pracují. Cool, tohle jsem chtěl přesně dělat, i když ono to není až tak růžové jak to může na fotkách na instagramu vypadat.

Problém s autobusy

Korea má jednu z nejlepších autobusových sítí na světě. Problém je, že názvy stanic jsou často v korejštině a řidiči anglicky také moc nemluví. No, teď už snad moje znalost korejštiny dosáhla úrovně, kdy by to nemusel být nepřekonatelný problém. Přesto v Seoulu jezdím výhradně metrem, pokud s sebou nemám znalejší doprovod.

A tak jsem vyjel, a samozřejmě jsem přejel zastávku, kde jsem měl vystoupit. Nevystoupil jsem pak pro jistotu ani na autobusovém terminálu, odkud můj dálkový autobus samozřejmě také jel. A jelikož venku solidně pršelo, nechtělo se mi z autobusu ven, ani když už jsem si byl jistý, že směřuji kamsi do neznáma. Nakonec to nevydržel řidič a poté, co všichni vystoupili, zavolal na mě korejsky, kam, že to jako jedu. Ukázal jsem mu tedy název stanice a on mě dost nevybíravě naznačil, že musím na druhou stranu a na další zastávce mě vykopl do deště. Ještě, že v Asii jsou na každém kroku malé všechno-obchůdky, příhodnější název mě nenapadá. A tak jsem si aspoň pořídil deštník a pěšky jsem šel proti proudu autobusu. Občas jsem chytil veřejný internet, takže se mi nakonec podařilo vzít autobus a pak další a dostat se na jižní pobřeží. To, že se mi občas chtělo brečet, jsem málem zapomněl zmínit.

Jo, cena autobusu za 2 hodiny jízdy – cirka 67 korun.

Setkání s šéfikem

Jelikož můj místní šéf nemluví anglicky, zjistil jsem, že vlastně nevím, jak se jmenuje. Myslel jsem, že Čam Doduk, ale to je jméno jeho guest housu a v překladu to prý znamená zloděj spánku. A tak jsem ho začal oslovovat zkrátka šéfe. Když jsem došel, zrovna vyhlížel před domem. Hned se usmál a vítal mě. Jak jsem tu byl minule, říkal jsem si, že bych mu jednoho dne rád rozuměl, protože vypadal jako nejvíc sympatický chlapík. Teď jsem mu rozuměl. Samozřejmě ne všechno, ale dost.

Přišel jsem rovnou na večeři. Usadil jsem se k plnému stolu. Byla tam wwooferka z Francie a Singapuru, ale ty se se mnou moc nebavily. Za to jsem se skamarádil s trojčlenou skupinou Korejců, kteří byli na road tripu okolo ostrova. Pak rozjeli Soju [čti sodžu], korejskou pálenku, co má okolo 20-25 procent. A že prý, jestli s nimi zítra ráno ve 4 nechci jet na východ slunce na nedaleký kráter, který je jedním z největších landmarků ostrova. Byť jsem předevčírem takřka nespal kvůli komárům (ustlal jsem si totiž v klubovně jiu-jitsu týmu) a včera zase kvůli práci do školy, tohle znělo jako super příležitost. „Jestli mě dokážete vzbudit!“ dal jsem jim podmínku. Pak jsem se omluvil, že musím jít makat na projektu. Když jsem po desáté šel spát, párty byla ještě v plném proudu.

Jo a můj pokoj, vypadá naprosto luxusně. Až tak, že by ho byla škoda nesdílet s dalšími lidmi. Na bookovacích stránkách to prý nenajdete, rezervace se dělají po telefonu.

cham doduk guest house

cham totuk guest house
odsud z obýváků sepisuju blog, anebo věci do školy.

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: