Kouzelník cestovatel

Kouzelník cestovatel

Pierre, mladý kouzelník cestovatel, který prostopoval Taiwan skrz naskrz a přitom kouzlil úsměvy na tváři lidí, které potkal.

Kouzelník cestovatel

Pierra z Francie jsem potkal při práci v jogínském centru. Ne, že bychom si padli do noty hned na první pohled, ale tenhle kluk mě poté naprosto uhranul svým přístupem k cestování a vlastně i k životu jako takovému. Po kapsách nosil barevné šátky a hned, jakmile se někde objevilo potencionální publikum, začal beze slova mávat rukama. Nejčastěji si takhle samozřejmě přičaroval pozornost dětí. Stály a upřeně sledovaly toho podivného cizince. Když potom z prázdné dlaně vytáhl červený šátek, jen valily oči. Tohle byl Pierrův nejoblíbenější trik, ale v rukávu jich měl ještě několik. Proto mu říkám kouzelník cestovatel.

kouzli
kouzla pro všechny

Sledoval jsem ho a trochu mu záviděl. Napadlo mne, že bych se také mohl nějaké jednoduché kouzlo naučit. Jenže jádro bylo někde úplně jinde. Ten kluk nebyl takový ten šoumen, který se za každou cenu snaží uchvátit všechnu pozornost pro sebe. Byl jen neskutečně vyrovnaný a pozitivní. A tak si s prodejcem na trhu vyměnil pár vět čínsky, jen tak pro dobrý pocit, u protějšího stolu předvedl postaršímu osazenstvu své oblíbené kouzlo a když kolem jelo popelářské auto, naskočil na něj a kousek se projel.

magic
tady už na něj děti netrpělivě čekají s foťáky

Dvakrát denně meditoval. Prostě si v pokoji sedl do tureckého sedu a pohroužil se kamsi do jiného světa. „Hrozně mi to pomáhá,“ řekl mi. „Dřív jsem byl úplně jiný člověk, celkem dost jsem pil.“ Když potkáte takovéhleho člověka je to pro meditaci samozřejmě nejlepší reklama. Nebyl to totiž žádný hipísák, ani přehnaně usměvavý pozitivista. Byl zkrátka jen v pohodě. Občas se odpoledne posadil venku před pokoji a brnkal na kytaru. Jednou to dokonce přilákalo slípku, která se nám předtím ztratila. Pochodovala před ním a zdála se být těmi tóny fascinovaná.

pierreaslepica2

„Příteli, jak dlouho tu ještě zůstaneš?“ zeptal jsem se ho jednou.

„Nevím, ale už brzy zvednu kotvy. Myslím, že deset dní je tak akorát,“ řekl. Neměl konkrétní plán, co ještě navštívit, chtěl se jen pohnout z místa, poznat nové lidi. Vsadím svoje pohorky, že za ubytování nezaplatil ani korunu. Když jsem se ho ptal na couchsurfing (pro neznalé: přes jednu stránku se domluvíte s někým, kdo vás u sebe na pár dnů ubytuje. Jakkoliv nebezpečně a šíleně to zní, funguje to nečekaně výtečně) řekl, že to musím zkusit, protože je to zkrátka super. A já si myslím, že ubytovat takového hosta, musí být radost. Sledoval jsem poté jeho další cestu skrze facebook a byla lemovaná mnoha setkáními právě přes onen couchsurfing.

s panem Olivou
s panem Olivou

Mistr stopař

Nejen to, Pierre neutrácel ani za dopravní prostředky. Většinou si nechal na kus lepenky napsat v čínských znacích, kam má namířeno, a s kytarou si stoupl k silnici. Když viděl mé video z pláže na jihu, přišla mi od něho zpráva. Vyzvídal, kde to právě jsem. O týden později se přijel vykoupat. Zůstal jen jeden den a opět stopem zamířil na východní pobřeží. Na tohle já ještě nemám a dost možná ani nikdy mít nebudu.

Říkal mi, že po Taiwanu má namířeno do Malajsie, kde si chce půjčit kolo a s kamarádem to tam projet skrz na skrz. Namísto toho však skončil ve Vietnamu, kola se však nevzdal a jeho tamější dobrodružství mě natolik zaujalo, že bych nejraději koupil letenky a vyrazil podniknout to samé.

Vietnam
„Why sleeping in a 5 stars hotel while a BILLION stars sky is waiting for you? This month in Vietnam was the trip of my life, I just arrived, got a bicycle and cycled down from Hanoi to Ho Chi Min, 1700 km !! I could have take my time and prepare everything, good bicycle, maps, equipment OR I could….JUST GO!! I think in life we think to much and forget to act more.“

Kouzelníkova další mise

Když jsem o nějaký čas později viděl, že už je zpátky doma ve Francii. Zajímalo mě samozřejmě, co bude dál. Nějak jsem si nedokázal představit, že by tohle byl konec jeho dobrodružstvím a on si našel nějakou práci a usadil se.

„Na podzim pojedu do Afriky učit děti španělsky, nechceš se přidat?“ odpověděl mi.

„Já ale neumím španělsky,“ napsal jsem.

„To nevadí, já taky ještě ne. Ale je to lehký. Uno dos tres ke passa el burritos.“

 

Už je tam asi měsíc a je radost vidět fotky, kde je obklopený dětmi, protože si umím představit, jak jim ukazuje kouzlo s šátkem v prázdné dlani.

kouzelník cestovatel v nemocnici

 

A pokud chcete zažít něco podobného, můžete začít třeba právě v onom jóga centru na Taiwanu. Informace a přihlášky tady.

 

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: