Kurz korejštiny na Sogang University

Kurz korejštiny na Sogang University

Functional-confectionery-opportunity-for-aging-S-Korean-population-says-Leatherhead_strict_xxlDneska bych vás rád trochu seznámil s naším kurzem korejštiny, který probíhá třikrát týdně. Naše univerzita má speciální výukové středisko, které letos oslaví 25 let, tudíž nejsou v oboru žádní nováčci.

Ve třídě je nás 16, a podobných tříd je v celé budově asi jako paralelních vesmírů v univerzu. Pak je pár pokročilých skupin, kde jsou třeba už jen 3 lidi. Mým cílem je se do takový skupiny dostat a na školního roku si udělat certifikát na 3.úroveň. Prý na ni moc šancí nemám. Pche 🙂

Zajímavý je složení třídy. Je tu pár lidí, kteří už korejštinu dělali, učili se po nocích sami a na začátku uměli číst a tak machrovali. Já se snažil nemachrovat a jen jsem si pískal, jak se nemusím učit. Už bych ale měl začít, neboť se mi stává, že kalhoty označím jako píčá namísto pádži…Je to tady sice menší trapas jak v Čechách, ale to zase kompenzuje fakt, že obrázek těch kalhot držela kámoška z Čech. Snad se se mnou ještě bude bavit.

No ale zpět k těm, co na začátku „machrovali“. Být já úplnej začátečník, tak je (nás) asi nesnáším a říkám, proč si doprčic neudělali ten rozřazovací test a teď otravujou paní učitelku, jestli by je nemohla přeřadit do skupiny o úroveň výš. Taky jsem se byl zeptat, ale jsem rád, že jsem zůstal a můžu si tak vybudovat stabilní základy.

Taky je zajímavý, jak jsme každej z jiný země, tak se totálně liší i naše výslovnost. Česká škola korejské výslovnosti mi nepřijde tak špatná jako třeba kolumbijská nebo francouzská, ale nedělám si iluze, že je pořád trošku mimo.

Tempo je celkem zběsilý, takže se nedivím, že už několika lidem začíná ujíždět vlak, kor v případě, že byli dosud asijským jazykem nepolíbení. Já sám to mám celkem ulehčený znalostí japonštiny a taky tím, že jsem tu žil loni 3 měsíci a to na místech, kdy se v drtivé většině mluvilo jen korejsky. Díky tomu teď dokážu trochu fejkovat místní intonaci a znám pár slovíček. Už ale taky budu muset otevřít učebnici ve volným čase.

Další problém je celkem paradoxní, ale i když žijeme v Koreji, pohybujeme se v tzv. vakuu zahraničního studenta, a když už Korejce potkáme, většinou umí anglicky. Ale je to jen můj názor a navíc to zatím na konverzaci moc není. Nainstaloval jsem si ale na mobilu konečně korejskou klávesnici a konverzuju se starými kamarády za pomoci vět obsaných z učebnice. Sklízím tak první pochvaly.

Výslovnost „anyonghaseyo“ (dobrý den) už jsem zvládnul natolik, že občas někdo vykulí oči a zeptá se, jestli umím korejsky. Bohužel zatím musím s pravdou ven, že ještě ne. Ale jsem na tom lépe než loni, kdy jsem uměl snad jen moje pověstné: „Já nejsem slon.“

Nejlepší na korejštinu jsou studentské kluby, nejlépe, když tam skoro nikdo neumí anglicky. Takový je taekwondo, ale na něm se zase zatím nevytvořila moc dobrá parta (počkat, já tam byl jen dvakrát, takže co to kecám :D). Na brazilian jiu-jitsu je to lepší. Tam sice většina umí anglicky, ale stejně mezi sebou kecají korejsky, takže to člověk aspoň trochu pochytá. Zároveň taky pozná korejskou kulturu o něco víc, o tom ale zase až někdy příště.

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: