Plastická krása

Plastická krása

Hlavní město Jižní Koreje – Seoul, kde teď shodou okolností žiju, je městem krásných dívek (a jistě i mužů). To, jak moc je krása pro zdejší lidi důležitá, vám dojde ve chvíli, kdy vám každý druhý místo: „Těší mě,“ řekne: „Čalsengiyo,“ což v překladu znamená, jsi pohledný. Holka mi to tu ještě neřekla, ale poslouchám to od mužů a ne proto, že by mě chtěli sbalit, zkrátka jen proto, že krása je tady nepokrytě něco víc.

porovnani

Plastické operace v Koreji

Ano, pěkných holek je tu opravdu spousta. Problém je v tom, že mám občas pocit, že potkávám pořád dokola ten stejný prototyp. Jeden univerzální odlitek krásy. A není to jen rasistická poznámka ve stylu, že všichni Asiati jsou stejní. Nejsou, jen v Koreji je těch podobných lidí trochu víc, z čehož si dělají srandu i kamarádi z jiných koutů Asie. Může za to národní homogenita anebo plastické operace?

o-MISS-KOREA-CONTESTANTS-facebook
Hádanka: Kolik různých dívek na obrázku vidíte?

Uvádí se, že nějakou formu plastické operace tady podstoupila až pětina žen. Snad prý dokonce nenajdete na univerzitě třídu, kde by všechny dívky byly přírodní. Přesto jsem na tenhle fakt brzo zapomněl, protože žádná z mých spolužaček nevypadala uměle. Plastická operace je přece něco nepřirozeného a na první pohled to poznáš, takový dojem jsem si přivezl od nás. Nutno uznat, že když sledujete botoxové krásky na západě, je to nepřirozený hnus.

Korejci plastické operace zkrátka umí

Po internetu se samozřejmě válí spousta fotografií, které ukazují, jak se to nepovedlo. Jenže ruku na srdce, ve většině případů se to naopak povede. Takže já teď opravdu nevím, zdali jsou mé spolužačky ještě přírodní anebo trochu upravené. Občas tedy hledám na facebooku jejich starší fotky a porovnávám. Žádnou jsem ještě neodhalil.

K sepsání této úvahy mě vedlo video, na které jsem náhodou narazil. Jedná se o anketu ohledně plastické chirurgie. Většina Korejců to vnímá naprosto bez problémů. Dvě paní dokonce řekly, že to přece ukazuje, jak jsou Korejci dobří, když se k nim jezdí předělávat i spousta cizinců.

Plastické turistika

Plastické operace jsou především výnosný byznys. Nejbohatší a nejznámější čtvrť Soulu – Gangnam (Ano, přesně ten Gangnam, o kterém zpívá Psy ve své hitovce) je lemován plastickými chirurgiemi s názvy jako: „Roztomilý nosánek“ „Malinkatý obličej“ „Kukadla jak pukadla“ apod. Některé fungují i jako hotely. Zkrátka kompletní servis. Přijdete, proměníte se, zregenerujete a cestou domů ještě nakoupíte nový šatník, který vám k novému obličeji lépe padne.

Pokud na ulici potkáte někoho s převázaným obličejem, budou to prý nejspíše Číňanky, protože Korejky se s nedohojeným obličejem nebudou chtít ukazovat. Netuším na kolik je tahle fáma pravdivá, ale Korejci často ukazují právě na Číňany, to oni se sem jezdí předělávat, my nic my muzikanti.

plastic_surgery_7
Taky vám to připomíná Tři oříšky pro Popelku?

Je to špatně?

Názory na plastické operace se samozřejmě různí. Jedni tvrdí, že je to proti přírodě a mnohem důležitější by přece mělo být nitro člověka. Ano bezpochyby mělo. Proč tedy řešíme to, že se někdo nechá předělat, kdy uvnitř je to dobrý člověk. Navíc, pokud budou všichni stejně krásní, pak teprve nabude nitro na důležitosti, už nebudeme koukat na to, že tamta holka má hezčí oči, protože je budou mít zkrátka všechny. Budeme se tedy soustředit na jejich povahové rysy. A třeba jednou někdo přijde na způsob, jak udělat z introverta extroverta apod a celé to pojede znovu.

Druhý názorový protipól naopak tvrdí, že je přece pěkné, že se oškliví lidé nemusí trápit a mohou si splnit své nejniternější přání. Ano, myslím, že příroda není úplně fér. Na druhou stranu, jak vypadá ideální krása, po které tak toužíme? Možná po několika předělávkách nakonec dojdeme k tomu, že dokonalost neexistuje a krása spočívá v tom, jak sami sebe vnímáme. Přesto bohužel jsou i lidé, kteří zkrátka svým vzhledem neoslní vůbec nikoho, ba naopak. A chtě nechtě, tohle ovlivní i jejich profesní kariéru, protože hezčí lidé to prý zkrátka mají hezčí. Ano, měli by mít právo toto změnit, když neměli štěstí v loterii jménem DNA.

Co mám tedy za problém?

Vzpomínám, jak mi jedna dívka nepokrytě naznačovala, že mé uši jsou příliš odstáté od mé lebky. V tu chvíli o sobě zkrátka začnete pochybovat, obzvláště, pokud je vám v té době ještě náct. Měl jsem jen štěstí, že v Čechách není zase tak snadné se nechat upravit. Proč? Protože moje holka má moje uši ráda, tak jak jsou. A stejně jako uši už neřeším ani křivý nos, o kterým teď lžu, že je pozůstatkem mé boxerské kariéry.

A o tom to přesně je, v tomhle plastickém světě totiž hrozí, že se z operací stane móda a budeme obličeje měnit úplně stejně jako šatník. Majitelé klinik na tom samozřejmě mají nemalý zájem, protože jejich klientela se jednoho dne vyčerpá a proto by bylo výnosné ji po několika letech zrecyklovat s tím, že daný typ očí už nefrčí a chtělo by to změnu.

Je mi špatně z reklam, které tady vymývají lidem mozek. Dobrá zpráva je, že Korejská vláda prý billboardy apod zakázala. Jejich místo obsadili plakáty dohazovačských firem, o nichž napíšu zase někdy příště. Vymývání mozků ale pokračuje, plastikám se nevyhnete v korejských telenovelách, většina zdejších pěveckých a tanečních hvězdiček se se skalpelem musela zkamarádit, jinak by si neškrtli. Údajně jsou celkem nekompromisně do operací nuceni, jelikož je to ta nejlepší reklama.

Tohle už tu naštěstí neuvidíte
Tohle už tu naštěstí neuvidíte

Plastický chirurg má talent

Ano, tahle soutěž tu skutečně existuje. Vlastně je to založené na stejném principu jako u nás oblíbené proměny, kde účastníky ostříhají a lépe obléknou. Jen s tím rozdílem, že tady je přetvoří. A pro mě to byl smutný pohled.

Rozuměj: Bez plastiky a s ní

Mladá dívka stojí zády k divákům a sledujeme její dojemný příběh, kde je za zvuků smutné hudby zdůrazňováno, jak byl její život smutný, protože byla ošklivá a rodiče neměli na to, aby jí operaci zaplatili. Pak se otočí, ozáří ji reflektory. Střih do publika, kde lidé buďto oněmněli anebo dělají „óóó,“ „áááá“ „éééé“ a pak někdo řekne: „To přece není ona.“ Jistě ta holka je v tom okamžiku šťastná. Zřejmě poprvé v životě je někdo unešený z jejího vzhledu.

Smutné je bohužel to, co tahle scéna vysílá za zprávu pro ostatní dívky. To je ještě korunované tím, když proměněnou dívku nutí konfrontovat se s jejím starým obličejem. Přikrývá si dlaní oči, brečí a druhou rukou mává, ať to dají pryč. Nechce své staré já znát, hodí do koše dvacet let svého života jen proto, že její obličej nebyl podle nejmódnějších parametrů.

Ještě smutnější je ale případ matky dvou synů. Je přece přirozené stárnout a je i přirozené proti tomu bojovat. Třeba tím, že budu cvičit a žít zdravě. Plastická operace je totiž jen snaha obelhat něco, co se obelhat vlastně nedá. Přichází její manžel a synové. Starší syn brečí, ten mladší je vyděšen. Právě mu vyměnili maminku za jinou paní. „To není mamka,“ schovává se za otce. Ten mlčí, až později z donucení nesměle řekne, že to manželce sluší.

Co kdyby…

Asi je celý tenhle problém jen ukázkou rozdílného pohledu. U nás přece také, pokud má někdo křivé zuby, zakroutíme hlavou, proč si je nenechá narovnat. Stejně tak se asi nikdo nepohorší, pokud si někdo nechá chrup vybělit. Tady si namísto toho zesvětlí pleť na obličeji. Stejně tak je u nás běžná liposukce, která je ve většině případů taky jen kosmetickou procedurou, neboť ti lidé často odmítají změnit svůj životní styl a odsátí tuku je dočasnou pomocí. A prý bolí, stejně jako tady může bolet upilování obličeje do požadovaného tvaru. Prsa sice stále ještě dělí přinejmenším chlapskou populaci na dva tábory, ale převládající názor je asi ten, že to ženám může dodat sebevědomí.

A tak tenhle článek zakončím otázkou z jednoho z videí. Kdyby vás mohli udělat opravdu krásným, ale za cenu toho, že byste vypadali úplně jinak, šli byste do toho? Dejte mi vědět do komentářů.

Snímek z mého soukromého fotoalba

PS: Já ne, už jsem si na sebe v zrcadle tak nějak zvykl a byť nejsem nejhezčí na světě, nepřipadám si ani ošklivý, a to je asi ideální.

Bonus z Taiwanu:

Vaše jediná starost – jak to jednou vysvětlíte dětem?

2 Replies to “Plastická krása”

  1. ako odpoved na tvoju otazku. urcite by som sa nenechala prerobit, ak by som nakoniec vyzerala uplne inac, jednoducho preto, ze som uz teraz nadherna! hahaha
    no, ale nebola som vzdy taka sebavedoma ako teraz
    myslim, ze najma v puberte ma vacsina z nas mindraky. ja mam tiez stale nejake problemove miesta, ktore by som chcela zmenit, ale pre mna bol zlomovy bod, ked som isla v 17tich do nemecka a tam ma prvy krat videli moji novi kamarati taku aka som, bez balastu mojej minulosti a to mi dodalo strasne sebavedomie. balastom minulosti myslim to, ze som si vsimla, ze ked ta ludia poznaju od malicka a maju ta zaskatulkovanych v nejakej ich kategorii, tak aj ked sa ty sam zmenis, pre nich budes stale ten stary Tom a davaju ti to aj najavo, preto si ty sam ani mozno neuvedomis, ze si sa zmenil. mala som spoluziaka na strednej, ktoreho jeho kamarat volal maly tucko. vosiel do puberty asi o 2 roky neskor ako ostatny chalani v triede, preto bol dlho mensi a mal detsku postavu. ale aj on sa postupne vytiahol a schudol, ale pre kamaratov, aj ked bol uz vyssi ako oni, bol stale maly tucko. lenze ked ten `maly tucko` pojde niekde, kde ho nikde nepoznaju, pre novych ludi bude vysoky chudy chalan a nikto by nechapal, preco si doticny o sebe mysli, ze je tlsty.
    dalej, ked som isla do toho nemecka, som tam prvykrat mala priatela a on absolutne nechapal, preco si myslim, ze som tlsta, nevedel, co je to celulitida a dival sa na mna uplne zboznymi ocami. a vtedy mi doslo, ze som sa trapila uplne zbytocne 🙂 babi maju casto mindraky z veci, na ktore vacsina chlapov uplne kasle a zistila som, ze som celkovo, myslim the whole package, ovela viac miryokuteki ako som si uvedomovala- teda aspon pre tych spravnych ludi.
    prednedavnom som videla video n abuzzfeed, kde sa pytali kamaradok jednej holky, preco su s nou kamaradky a bolo zaujimave, ze tie dovody, ktore udavali, su pravdepodobne tie iste vlastnosti, kvoly ktorym ju naopak ludia, co ju nemaju radi, nemaju radi. takze proste clovek sa nemoze pacim kazdemu, ale hlavne nech sa paci sebe a ludom s podobnym mindsetom

    1. Souhlas. Lidi si tě nějako zafixují a vidí v tobě pořád něco, co už dávno nemusíš být. Proto je super, když můžeš přijít do prostředí, kde tě nikdo nezná a začít odznova vytvářet nějakej svůj obraz. Puberta je obecně krizová, kdo z nás byl v pohodě, sebevědomý a nic by neměnil 🙂 Tady je ale prý typický dárek za maturitu plastika, což je hodně smutný

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: