Osudový 14.srpen

Osudový 14.srpen

Dnes máme v Koreji volno. Kdyby nebylo, vlastně bych ani neměl čas zamyslet se nad včerejším datem. 14.srpna značí v mém životě 2 velké milníky.

 

Proč právě 14.srpna?

14.srpna jsem po druhé přistál v Japonsku, skoro bez peněz a s nejasným plánem, že chci v Asii s 6.000 na měsíc vydržet alespoň půl roku. I když jsem se na odjezd připravoval takřka půl roku, bylo mi hodně smutno, když jsem se na nádraží loučil s mamkou a bráchou. Uvědomoval jsem si, že tahle cesta bude mezník v mém životě, že to bude proměna v dospělejšího Midoriho, že až se vrátím, už nebudu student, ale budu hledat práci. Bylo to vlastně takové moje epické zakončení studentských let.

V Tokiu, byť jsem se snažil šetřit, jsem během asi 5 dní minul skoro celý svůj rozpočet na první měsíc. Bohužel bylo následující wwoofování jedním z těch nejhorších. Práce byla dlouhá, měl jsem permanentní hlad, protože jídla nebylo dost…A navíc jsem si během volného dne musel jídlo platit sám. Mít tehdy peníze navíc, utekl bych. Ale já 3 týdny přežil, byť jsem dost zhubnul.

Došlo mi, že byť jsem spíš samotář, během cestování je vlastně jednou z těch nej věcí potkávání nových lidí. Učíte se od nich, ovlivňují vaši budoucnost a je zkrátka fajn potkat nové cestovatele. Na dalším místě jsem si toho užil do syta, bylo nás tam jednu dobu snad 10 dobrovolníků, včetně dvou Slováků, kteří kdysi na youtube viděli přednášku o wwoofování v Japonsku, kterou jsme s kámošem na univerzitě dělali.

Léto uteklo, byl tu podzim a já se dostal na jedno z nejlepších míst, kde jsem kdy měl šanci dobrovolničit. Uprostřed lesů a hor v prefektuře Gifu jsem našel ono malebné Japonsko, přesně takové, jaké jsem si ho vždycky představoval. Chtěl jsem tam zůstat navždy, ale bohužel jsem se musel vydat dál.

Poprvé v Koreji

Prvních 5 dní v Koreji bylo parádních. Seoul byl úplně jiný než všechno, co jsem viděl v Japonsku. Cihlové domy a jasně žluté listy Jinanů dvojlaločných. Pak jsem odjel do zašedlých hor, kde už začínala zima. Opět sám a bez znalosti jazyka. Trpěl jsem steskem po domově, tehdy jsem se opravdu chtěl vrátit.

Korea byla challenge, ale já ji zvládl a s odstupem času mám spíše hezké vzpomínky. V Koreji jsem si také konečně pořídil lepší mobil a začal fotit, což mě absolutně pohltilo, což ví každý, kdo sleduje můj instagram.

A pak, doposud vrchol mého cestování, exotický Taiwan. Bál jsem se tam jet. Absolutně jsem netušil, jak tam přežiju. Nakonec jsem si letenku o měsíc prodloužil, a pak mi uletělo letadlo, takže jsem tam strávil tuším přesně 90 dní. Na tu zemi nedám dopustit a už se nemůžu dočkat, až se tam zase podívám.

Fastforward

Psát tady o všem by vydalo na knihu (jednou ji napíšu, slibuju). Přeskočím tedy rovnou ke studiu v Koreji, což bylo mým dalším splněným snem. Byť jsem si to neužíval plnými doušky jako většina ostatních, byla to skvělá zkušenost. Tehdy jsem se začal zajímat o to, jak se živit jako freelancer, žít jako digitální nomád.

Jenže jeden nikdy neví, jak se život vyvrbí. A to je koneckonců to, co je na něm tak vzrušující. 14.sprna 2016 jsem se do Koreje vrátil z Taiwanu a šel první den do práce. Firma začínala a makalo se tehdy až do zimy nonstop i přes víkendy. Nemůžu být vděčnější za to, že jsem tuhle příležitost dostal. A i když teď sním o tom, že zase budu cestovat a wwoofovat, moc dobře si pamatuju, že při mojí poslední návštěvě Taiwanu jsem tím vším už byl přejedený a chtěl se usadit, začít vydělávat peníze. Jsem vlastně rád, že tenhle blog můžu momentálně vést čistě pro radost.

Za ten první rok mé cesty jsem si vyzkoušel tucet různých životů a uběhl strašně rychle. V tom posledním už zase žiju jen jeden svůj život a mám pocit, jako by trval roků pět. A víte co, nevím, kde budu psát podobný bilanční článek příští rok v srpnu. Mám ale s životem ještě velké plány, které určitě nespočívají v tom, že chci mít drahé auto a vilu s bazénem. Myslím, že jsem se naučil štěstí vidět jinde, v malých věcech. A tak si místo auta koupím radši srandičky na natáčení videí anebo nový objektiv a kdo ví, třeba mě jednou osloví National Geographic anebo Lonely Planet 🙂

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: