Na kráter za východem slunce

Na kráter za východem slunce

Nečekaný výlet na jedno z nejznámějších a drony nejobletovanějších míst na ostrově Jeju. Nečekal jsem nic, dostalo se mi však úchvatných scenérií.

Ačkoliv skupinka tří Korejců v guest housu anglicky moc neuměla, chtěli se se mnou za každou cenu bavit. Kombinovali jsme tedy angličtinu s korejštinou a já konečně zase měl šanci procvičovat, co jsem se naučil během semestru ve škole. Po večeři jsme si připili pálenkou soju s tím, že mě ráno ve 4 vzbudí. Zábava podle všeho pokračovala dlouho do noci. Korejci jsou bezkonkurenčně největší pijani v Asii. Kluci ve čtyřech do rána dali 10 lahví soju (cca 250 ml, 25%). A hádám, že jeden moc nepil, protože měl ráno dělat řidiče.

Na futonu jsem se moc dlouho neohřál a už mě budil jeden z nich.

„Hele, jedeme jen já a kámoš,“ řekl mi a pak se začal smát. „Ostatní se moc opili, tak spí. Já nespal. Hihi.“

Sednu si tedy do auta na zadní sedačku.

„Proč se poutáš? To nemusíš?“ diví se spolujezdec. Typická Korea, pásy se tady moc nepoužívají. Vlastně je štěstí, když nejsou zapadlé pod sedačou. Oba kluci jsou však vzorně připoutaní.

seongsan jeju
3 stateční

Kráter Seongsan ilchunbong je jedním z nejznámějších landmarků ostrova Jeju. Náhodou je asi jen 15 kilometrů daleko a dokonce je od nás z pobřeží bez problémů vidět. Loni v zimě jsem ho navštívil ale bohužel mě vůbec nenadchnul. Rozhodl jsem se mu ale dát druhou šanci. Říká se mu totiž také „sunrise peak“ („vrcholek východu slunce“) a to by možná mohlo mít nějaký důvod. Navíc by tam nemusel skoro nikdo být.

korea sunrise peak
seongsan ilchulbong

Musím uznat, že samotné stoupání po dřevěném schodišti je nádhera. Díky úplňku, který visí kousek nad krajem a ještě se odráží na hladině zátoky, je dobrá viditelnost. Trošku fouká, ale jinak je krásné teplé letní ráno. Fotím, i když mám pocit, že můj mobil ony momenty nemůže zachytit tak, jak bych chtěl. Zlomek oné krásy se mi ale nakonec přece jen podaří zachytit na několik málo obrázků z několika desítek, které jen cestou nahoru vyfotím.

night fullmoon landscape
jeden z nejhezčích nočních výhledů, jaký jsem kdy viděl

Slunce ještě nevystrčilo jediný jasný paprsek nad hladinu moře. Na horizontu se snáší mraky a mlha se povaluje mezi horami na druhé straně. Celá scenérie se rychle proměňuje a nádhera střídá nádheru. Přibývají také lidé, kteří se sem na ni přišli podívat. Většina z nich se ale zdá být konsternována pouze na bájný východ slunce. Všichni mají připravené mobilní telefony, zahlédnu i pár zrcadlovek. Než slunce vyleze, jsou už ochozy celkem zaplněné. Podívaná trvá jen několik okamžiků, a pak se všichni rozprchnou.

západ slunce jeju

My zamíříme zpátky dolů také. Jen každou chvilku zastavíme na nějakou fotku.

seongsan ilchulbong view
kráter se tyčí poblíž malé vesničky

„Já si myslím, že jsem tady nejlepší fotograf,“ řekne sebevědomě ještě opilý kamarád, když mě zastaví a cvakne mi na památku nějakou fotku. Myslel jsem, že nejlepší jsem já, ale nechávám si to pro sebe.

jeju island photo
focení nových profilovek

Krom toho pořád opakuje, že je hángry (hladový), a po každém pózování na fotku zhluboka vydechne a trup mu znaveně klesne: „Himdulda!“ (Jsem unavenej!) A tak, byť je nejlepší fotograf, nechce se mu už pak moc fotit, protože spěchá na snídani. Dole dělají slavné nudle rámjon s mořskými plody, respektive kousky čerstvé chobotnice.

seongsan restaurant
interiér restaurace – vzkazy od spokojených zákazníků a kresby spokojených chobotnic, určitě rády padnou pro potěšení lidí

Že je čerstvá, za to bych klidně snědl tu jejich zelenou pálivou papričku (=stejné utrpení jako dát ruku do ohně). Před restaurací stojí totiž akvárium a v něm několik velkých rudo-fialových chobotnic. Některé obcházejí po obvodu, nejspíš se snaží najít cestu ven. Chytré jsou na to dost, ale žádné z nich se to nejspíš nepodaří a i kdyby, k moři je to nejméně 200 metrů. Všechny budou rozsekány a naházeny do mírně pálivého rámjonu, tou hodnou usměvavou tetou, která to tady vede.

kluci se nemohli dočkat
kluci se nemohli dočkat

Nejradši bych si ty nudle dal bez té chobotnice, ale kluci jsou neoblomní. A tak aspoň doufám, že všechny kousky sní a nic se nebude vyhazovat. Sní a můžeme jet na druhou snídani v hostelu. Mě pak čeká první pracovní den a mí kámoši vyspí kocovinu. Když se odpoledne na hostel vrátím, už jsou někde na cestě, ve svém malém pronajatém autíčku pokračují dál ve svém roadtripu.

Tady se můžete podívat ještě na několik dalších fotografií

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: