Taiwane, už letím!

Taiwane, už letím!

Sedm měsíců na cestě za mnou, tři měsíce v Japonsku, tři v mrazivé Koreji. Jaký asi bude Taiwan?

Cesta na Taiwan

Sedm měsíců na cestě za mnou, tři měsíce v Japonsku, tři v mrazivé Koreji. Právě ale začíná asi nejdobrodružnější kapitola mého výletu. Dlouho jsem Tchaj-wan odkládal, nejdřív o 14 dnů, potom o měsíc. Až jsem si konečně sedl a všechno pečlivě naplánoval.

cesta na taiwan
nakreslil jsem si mapku a tam si zaznačil, kam bych se rád podíval. Později, když jsem zjistil, že jen coachsurfingem to projet nepůjde, zaznačil jsem taky slibně vypadající organické farmy

Od začátku jsem se na tenhle „malý“ ostrov těšil, zkuste si totiž vygooglit fotky nebo videa. Není divu, že Portugalci kdysi ostrov pojmenovali „Ilha Formosa.“ (Nádherný ostrov). Vzpomínám si, jak jsem se při své první cestě do Japonska loučil s Tchajwanskými kamarádkami a chlácholil je tím, že se určitě někdy uvidíme, protože jejich země je z Japonska kousek. Tak nějak jsem si ale nepředstavoval, že za necelé dva roky se tam vydám a zdržím se déle než pár dnů.

20150310_110901_HDR_1[1]
Den D nastal. V Ósace sněžilo a foukal studený vítr , takže jsem se celkem těšil do tepla.
 Cesta byla dlouhá, zase mě nedali sedadlo k okýnka, takže jsem se nudil a dlouhou chvíli zabíjel pozorováním taktéž znuděných letušek. Nohy a zadek mi dřevěněly, a tak jsem se snad poprvé těšil, až přistaneme.

Jakožto známý potížista jsem i tentokrát zamířil na celní kontrolu se sám udat. Jinak to nešlo, protože všude byly cedule, že pokud máte nějaké jídlo, musíte ho proclít a pokud ne, bude pokuta. První varování jsem statečně ignoroval, ale když těsně před bránou s nápisem „Nic nepašuju“ zablikal nápis „Pokud zkusíte něco pašovat, budete nemilosrdně pokutováni,“ zamířil jsem k přepážce, kde nebyla žádná fronta a z batohu vytáhl rýžový trojhránek onigiri. Slečna pár minut luštila složení a pak řekla, že asi můžu jít. (Jen připomínám, že v Koreji jsem se šel udat, protože jsem měl v kufru zavírací švýcarák.)

Letiště pěkné, vyzdobené velkými plakáty míst na Taiwanu. Sakra, je dobře, že jsem přijel, je to fakt nádhera. Jako první zamířím do bankomatu pro peníze (trocha reklamy: pokud jste u čs a sjednáte si ke kartě cestovní pojištění za asi 50 kč na měsíc, můžete vybírat za z ATM za 30 korun, což je asi levnější než jakákoliv směnárna). Není problém vybrat v jakékoliv sámošce 7/11 a těch je všude dost, takže rozměňovat peníze ve směnárně rozhodně nedoporučuju, ale to už dneska ví každé malé dítě. Další důležitou věc jsem zjistil šťastnou náhodou včera, na Taiwanu totiž můžete používat zdarma wi-fi na nádražích a dalších místech, pokud se zaregistrujete. Což je dobré vědět, protože na takové místo nemusíte narazit každý den.

Metro tady nemají složité. V Kaohsiungu jsou jen 2 linky a z letiště vede jen jedna. Pokud ale přece jen máte problémy u automatu, který nebere bankovky, hned vám někdo pomůže. Taiwanci jsou opravdu milí a rádi pomáhají, i když třeba neumí vůbec anglicky. Taky se vám ale může stát, že nikoho nepotkáte, metro (tady mu říkají MRT massive rapid transportation) je totiž občas podezřele prázdné. Později mi místní vysvětlují, že je lepší jezdit na skútru, protože metrem se nikam nedostanete. Jinak je v MRT taky oproti skútru zakázané jíst a pít a hrozí za to celkem tučná pokuta. Pro nízkonákladové cestovatele by mohla být přímo likvidační. V samoobsluze 7/11 si můžete koupit speciální kartu, kterou lze použít na autobusy a vlaky a díky slevě na jízdném se vám náklady brzy vrátí. Z nějakého záhadného důvodu ale tato karta nelze využít při jízdě MRT. Na to potřebujete speciální Kaohsiung kartu, která ale není kompatibilní s hlavním městem Taipei, takže se nevyplatí ji kupovat, pokud neplánujete zůstat pouze na jihu.

kaohsiung city scape
Kaohsiung. V dálce nejvyšší budova, 85 pater.

Na jedné stanici na mě čekají mamka a kamarádka mého dobrého kámoše, prvního z wwoofování, Wu Biba Monkeye. Ten mi to popisoval slovy, že jeho mamka umí trochu anglicky, tak když budu mluvit pomalu, nějak se asi dorozumíme. Wu-mama, jak se mi paní představí, ale mile překvapila. Není divu, před třiceti lety studovala angličtinu na univerzitě. Od té doby nemluvila, ale stejně to v ní pořád je. Moje vrstevnice Lola, která monkeyově mamince asistuje, umí japonsky. Kecáme jako staří známí a ujíždíme taxíkem, ani nevím, kam. Je to labyrint betonových výškových budov, mezi nima palmy a celkově je to prostě atmosféra, která říká, že jsem na nejjižnějším místě, kde jsem kdy byl. Zase něco úplně jiného než Seoul, Ósaka nebo Tokio.

kaohsiung city scape
Džungle okolo našeho domu

Uložím si kufr na vrátnici jejich domu a jdeme koupit jídlo. Od tří zhruba do pěti mají prý restaurace pauzu, ale sámoška konbini to jistí. Potvrzuje se mi ale má domněnka z letiště…zas tak šíleně levno tu není, ba naopak. „V poslední době jdou ceny nahoru,“ sdělí mi Wu-mama. Hmm, to je fajn, protože v kombinaci s nevýhodným kurzem vůči koruně to trochu nabourává moje plány. Zajímavý je, že normální mléko je drahé jak blázen, ale sójové, rýžové, apod, jsou za pakatel. Tchajwanci totiž propadli propagandě „zdravosti“ normálního mléka. Tofu je tady taky celkem levné, takže asi vím, z čeho budu žít. Jinak jsou všude stánky s bubble tea, kde si můžete navolit tisíc věcí, od sladkosti až po texturu tapiokových kuliček.

Město je pod smogem, ulice občas podivně zapáchají, ale stejně to tu má tak nějak podmanivou atmosféru. Skútry jsou nebezpečné a na přechodech mimo hlavní křižovatky ani nesvítí zelená, takže musíte přejít podle citu, ale prý si na to člověk rychle zvykne. Do toho se občas objeví chrám a nutno uznat, že ty zdejší jsou zatím nejhezčí, co jsem v Asii viděl, byť trochu kýčovité a přeplácané, což jim na druhé straně ubírá na spirituální působivosti.

taiwan temple
Můj první tchajwanský chrám

Jinak teď bydlím v tříposchoďovém bytu, všichni jsou strašně hodní. Pantáta neumí anglicky ani japonsky, ale už jsem se ním nějakou záhadou domluvil na tom, že jdeme zítra vylézt nějaký místní kopec. Moc si nepokecáme, ale to nevadí. Díky tlumočníkům už mi zkouší dojednat práci ve městě víc na jihu poblíž národního parku. Měl jsem tam v plánu wwoofovat, ale uvidíme, jak se to vyvrbí nakonec. Možná je dobře, že můj plán je variabilní.

kaohsiung monkey
Wu-papa, ten co vedle mě dělá V

Jinak oproti Korejštině má pro mě Čínština paradoxně zatím výhodu v tom, že nerozumím ani fň a tak ani nenapínám uši, nezatěžuju mozek rozklíčováním onoho kódu. Ale jsem tu první den, tak uvidíme, jestli na to pak nebudu nadávat.

Krása Kaohsiungu

taiwan ice cream
s Lolou na sekaném ledu s ovocem

Kaohsiung je druhé největší město na ostrově. Podle vysvětlení místních jsem pochopil, že je to něco jako u nás Ostrava, je tu soustředěn těžký průmysl a to je prý také důvod, proč je město pod smogem. Tomu ale přispívá i množství skútrů. Kamarádka Lola mě provádí po okolí a já se obávám, že bez její pomoci nebudu schopný ani přejít ulici. „To nic není, počkej na večer, kdy lidi končí v práci,“ řekne mi s úsměvem.

Na druhý den už přes přechody běhám, a to doslova, sám. Člověk nesmí polevovat na ostražitosti, protože i když všechny motorky a auta zastaví, občas se najde rebel, který projede na červenou a ještě očekává, že mu na dáte přednost.

kaohsiung bikes
můj cyklo-gang

Pro transport můžete využít autobusy, MRT, anebo si půjčit kolo, k čemuž stačí kreditní karta. První hodina je zdarma, pak se platí dvacka za každých započatých třicet minut. Stojany s koly bývají poblíž stanic metra, takže pokud kola měníte, můžete jezdit klidně celý den zadarmo. Potíž může nastat, když chcete kolo vrátit a stojan je plný, což se mi málem stalo. Nakonec jsem ale obsadil poslední místo. První dny jsem ale chodil pěšky, každý den zhruba tak dvacet kilometrů. Jen občas jsem se svezl metrem. A níže vám vypíšu zajímavá místa, která jsem za deset dnů navštívil, objevil.

Lotusové jezírko

Jedno z nejznámějších míst. Tygří a dračí pagoda, jejichž fotografie se objeví snad na každé propagační fotce. Pokud můžete, vydejte se sem ve všední den, o víkendech tu prý bývá přeplněno a to může zkazit výsledný dojem. Já měl některá místa dokonce jen pro sebe a strávil jsem tu relaxováním celé odpoledne.

kaohsiung lotus pondkaohsiung lotus pondkaohsiung tiger and dragon kaohsiung lotus pond kaohsiung lotus pond

Love river

Kdysi špinavá řeka, dnes místo snažící se nalákat turisty. Při prvních návštěvách zklamání. Pak jsem ale náhodou zabloudil proti proudu nahoru a rázem se z toho stalo jedno z mých nejoblíbenějších míst, kde jsem strávil celé dva dny.

kaohsiung love river
Toť skoro vše, aspoň na první pohled

 

Váže se k tomu taky historka o mém šestém smyslu. Byť obvykle všude tvrdím, že vzhledově nelze vydělit žádného typického Čecha, dva jsem poznal, aniž by promluvili. Sám nevím, jak se mi to povedlo. Potkal jsem je v supermarketu dva kluky a nějak mě napadlo, že to určitě budou Češi. Snažil jsem se nenápadně poslouchat, jestli nepromluví a sledoval jsem je až k regálu s pivem, tam jsem je konečně zaslechl, jak se rozhodovali, které koupí.

kaohsiung river
Čechy jsem si nevyfotil, tak tady aspoň západ slunce za mrakodrapem
love river
Kdyby ji někdo nepoznal…

 

love river
kam se hrabou sakury
20150319_182156
a kolem je pár super parků

 Pokračování příště…

 

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: