Tatry a strach z medvědů

Tatry a strach z medvědů

Tatry

Jáj, Češi v Tatrách, smějí se nám často Slováci. Nutno říct, že o prodlouženém víkendu bylo v Tatrách slyšet češtinu mnohem častěji než slovenštinu či polštinu. Nám zkrátka chybí velehory. Jak krásně vystihl jeden ze Slováků, který popichoval svého českého kolegu: „Však na Sněžku hore vyjdeš po asfaltke.“

Kam jet?

Tatry jsou opravdu velké a možností je teda spousta, záleží, co hledáte a na co fyzicky máte. Slovenské hory to navíc nejsou jenom Tatry a za sebe můžu doporučit i pohoří Malá Fatra, konkrétně vesničku Terchová. Kousek od ní je nádherná rokle Jánošíkovy diery a vystoupáte až na vrchol velkého či malého Rozsutce. Ve veničce je navíc spousta koliba a dá se tam dobře a levně najízt či popít.

Pokud ale toužíte po výhledech z trochu větších výšek, Tatry jsou jasná volba. Pokud nemáte auto, tak se do Liptovského Mikuláše dostanete v pohodě i regio jetem. Pak se ale ještě projdete, než se dostanete k ubytování. Něco bude určitě i přímo ve městě, ale pokud plánujete několik výšlapů a nemáte auto, tak je to moc daleko.

Kemp v Ráčkově dolině

My se ubytovali v kempu Ráčkova dolina, který je už přímo v lese. I když tam bylo během svátků opravdu hodně lidí, tak to nebylo vůbec znát, protože jsou všude stromy a kemp je to opravdu rozsáhlý. Je dovoleno rozdělávat ohně, takže si k večeři můžete něco opéct i bez lihového vařiče.

Ceny:

  • Osoba 2,40 euro + 0,40 poplatek městu
  • Stan 2, 40 euro
  • Auto 2, 40 euro

Občas tam můžou zavítat medvědi, takže dávejte pozor se zbytky potravin. Já se v noci několikrát nepříjemně probudil, když jsem kolem stanu slyšel kroky. Pokaždé jsem vyletěl ze spacáku a plánoval útěk ze stanu. Naštěstí to byl jen soused, který chodil v noci na záchod. Nicméně, slyšel jsem o lidech, které tam v jiném termínu navštívil fakt medvěd a to bych nechtěl zažít.

Kemp Liptovská Mara

V tomhle kempu jsem nebyl, ale nachází se u menšího jezera v podhůří. Na výstupy je to podle mě dál než z Ráčkovy doliny, avšak můžete se vykoupat anebo zajít do akvaparku Tatralandia. Takže pokud rádi mezi výstupy relaxujete, možná to nebude špatná volba.

Žiarská chata

Ideální místo pro výstup na hřebenovky. Myslím, že příště se zkusím ubytovat tam v noclehárně a brzy ráno hned vyběhnout nahoru na hřebeny.

 

Den 1. aneb Češi v Tatrách

No samozřejmě jsme sešli hned na začátku někde nechtěně z turistické stezky a než jsme se na ni vrátili, urazili jsme navíc cca 4 km.

Pak jsme vylezli na Bystrou (2,248 m.n.m.), což můj parťák chtěl vzdát, ale naštěstí se hecnul. Sešli jsme druhou stranou a vrátili se do kempu. Nutno podotknout, že na příště si asi pořídím hůlky, protože s nimi je stoupání a zejména pak sestupování mnohem jednodušší.

Do kempu jsme se doplazili asi v 9 večer. Můj parťák už mě předem sdělil, že zítra se mnou nikam nejde a bude odpočívat na kole.

Den 2.

Protože mám velký respekt z medvědů, byl mi zapůjčen ochranný sprej. Nevím, jestli bych ho v případě potřeby stihnul z batohu vytáhnout, ale cítil jsem se s ním skoro neohroženě.

Jenže se začalo mračit nebe. Nechystal jsem se sice na žádný vrchol, ale jen k Ráčkovým plesům v sedle mezi horami, a tak jsem začal stoupat do kopce s tím, že to nebude tak horké. Začalo se ale bouřit čím dál tím víc. Skupina Slovenek, co šla kousek za mnou se začala hádat, jestli se vrátit nebo pokračovat. Nakonec šli dál, ale mě to bouření nedalo a radši jsem to otočil.

Dole na rozcestí jsem poobědval, a jelikož se počasí nelepšilo, vydal jsem se na zpět. Po asi půl kilometru jsem si ale všiml, že mi z objektivu odpadla krytka. Nedalo se nic dělat a musel jsem se vrátit. Nenašel jsem ji, ale když už jsem byl zpátky, hecnul jsem aspoň výstup. Po cestě nahoru jsem potkával stejné lidi, které předtím cestou dolů. Někteří na mě nechápavě koukali, jiní se ptali, proč to jdu nadvakrát.

Každopádně se to vyplatilo. Jak jsem dorazil k plesům, začala se přes vršky hor dolů valit mlha. Kdo mě zná, tak ví, že jsem cvakal fotky o sto šest.

Samozřejmě mi to nedalo a vyšplhal jsem se ještě na polskou stranu na vrch Končisté (2002 m.n.m.)

Závěrečný úsek cesty zpátky (stejný jako včera) byl ale nekonečný a nohy už mi opravdu sotva fungovaly. Mobil vybitý, takže jsem ani netušil, kolik může být hodin. Po návratu jsem samozřejmě dostal sprda, proč se neozývám, že už je 8 večer. Já ale upadl do kómatu ve stanu.

Den 3.

Poslední den jsem vyrazil společně se staršími členy výjezdu. Očekávala se nenáročná tůra, ale zase jsme to protáhli až k Žiarské chatě, takže cesta zpátky zase bolela.

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: