Ten nejsnadnější wwoof v Koreji

Ten nejsnadnější wwoof v Koreji

Přiznávám se, na ostrov Jeju jsem jel znovu wwoofovat také proto, že jsem se tam moc nepředřel. Práce mi nevadí, naopak, rád pomáhám. Většinou ale dostanete jeden volný den týdně, což u Čam Toduka neplatí. Je to jeden z těch mála hostitelů, u kterých nevíte, proč se do programu vlastně přihlásil a jen se domníváte, že ho zkrátka baví potkávat cizince (byť neumí anglicky) anebo zkrátka jen chce dělat lidem radost. To by mi na toho věčně vysmátého a vtípky sršícího pána sedlo víc.

 

Kolegyně wwooferky mi sice říkaly, že předcházející dny plely, ale já si opět nezafarmařil. Namísto toho jsme pomáhali s budováním jimjilbangu (korejské sauny) a terasou. Vlastně jsem ale z 6 dnů pracoval jen 2 a to jednou pouze dopoledne. Bylo ale skvělé konečně taky pracovat manuálně a navíc něco tvořit. Farmaření mi nevadí, ale stavařina je mi přece jen asi bližší, obzvlášť když nedělám jen přidrž prkno.

wwoof Korea
Francouzka Isabelle vrtá. Šéfik vzadu demonstuje mou práci – vyměřování prkýnek a jejich zkracování na cirkulárce.

Nejlepší ale bylo, že jsme pracovali u domu šéfových rodičů, takže nejenže mi poprvé po roce v Koreji někdo řekl, že mám dobrou Korejštinu (Brát samozřejmě s nadsázkou), ale také jsme dostávali lahodné smoothies, které pro nás babička připravovala s čerstvě natrhaného ovoce a zeleniny.

wwoof Korea
Smoothie time!!!

Jindy jsme zase dělali podlahu pro jimjilbang, tradiční korejskou saunu. V zimě by určitě bodlo se v ní zahřát, takže pokud někdy přijedu opět v chladnějších měsících, snad mi bude dopřáno ozkoušet, jak dobře jsme to udělali. V pozdější fázi už jsme samozřejmě jen pomáhali profíkům, kteří namísto ovocného džusu raději pili korejské víno makkoli. Makkoli time byl vyhlášen už v 9 ráno. Musím ale říct, že víno to není silné, takže člověk není hned opilý.

V Makkoli je štěstí, zdá se.
V Makkoli je štěstí, zdá se.

wwoof v Koreji

Čekal nás navíc neméně lahodný oběd. Kdybyste si takovou hostinu měli dát v restauraci, asi se nedoplatíte. Posuďte sami.

korea jídlo

Zatímco já a Isabelle jsme pracovali na stavbě, naše kamarádka Shin Yin měla na starosti kavárnu, kam denně zavítalo prý max 5 hostů. Zdánlivě snadná práce tedy musela být pěkná nuda. Navíc nám Shin záviděla tyhle obědy. Jediná problém na wwoofování u Čam Toduka je totiž jídlo. Prvních pár dní vám chutná, ale jelikož je každý den to samé, po pár dnech vám to zkrátka nestačí. Pokud jíte maso, máte výhodu, protože skoro každý druhý den je barbecue. Na přípravu je to totiž strašně jednoduché, takže to ušetří paní domů práci. O tom, že se takhle nacpávat masem nikomu neprospěje, asi nemá cenu psát a už vůbec ne debatovat s Korejci. Nikdy asi nezapomenu, když mi před rokem a půl ta stejná paní řekla: „Tome, nebuď blbej a jez maso!“

Ještě před večeří se ale většinou začalo pít. Byť se tomu říkalo taky „makkoli time“, pily se i jiné nápoje. Např. pivo smíchané s jejich kořalkou sodžu – somek. To mě teda, musím se přiznat, jeden den celkem odrovnalo. Ne, že bych byl na mol, ale ten den jsem na eseji do školy už opravdu pracovat nemohl. Po večeři samozřejmě párty pokračovala. Ale já se většinou omluvil a šel psát právě ten úkol. Pro milovníky alkoholu by ale tohle místo bylo ráj.

 

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: